Duben 2015

Vešel v labyrint a nelze zpet

26. dubna 2015 v 22:25
Život po setmění zůstal ležet jako splín a do pokoje proudí studený vzduch , vlasy zbarvené v nočním vlnění ,bujonu snění.
Mám ráda tvůj úsměv i ten,když v krvi proudí promile ticha.
I kolik toho vyrostlo v nevědomí .
Líbí se mi ,když jsi v opilosti ..
Ted vím ,jak cítíš ,není to špatné,jen odlišné,ale nelze..poznat tě až ted .
Jsme na prahu našich milostných dveří .
Protože ti tak věřím.
Vyzní to lépe ,když na mne budeš ležet a tiše se smát naší lásce ,kdy uvidíš mou tvář nádherně čitelnou .
V tu chvíli mizim si ,protože v tu chvíli se to děje ..

Už jsme zase někde jinde ,dal ..patříš ke mne a ty Víš kde ..
Jen pár písmen,přitom stačí mi úsměv ,letím stále výš a zářím jak lampion ,proudíme si v krvi a to leká ,ale nezbarvíme se tmou ..
Vášen vládne ,nasledujme ji a neuvadne ..
Držme si ,co máme na dotek ,jsme to MY už žádné já a ty .
( utěšující hladící ruka ,i přesto jsme velkou hloubkou do které nevidíme , za závislostí ztrácíme se?) .
Vidím tě vedle sebe a nemám pochyby , ikdyž otazníky dělají v mé hlavě poryvy . Miluji Te! A nedělám tu povyky

( milovat, vědět ,být)