Vešel v labyrint a nelze zpet

26. dubna 2015 v 22:25
Život po setmění zůstal ležet jako splín a do pokoje proudí studený vzduch , vlasy zbarvené v nočním vlnění ,bujonu snění.
Mám ráda tvůj úsměv i ten,když v krvi proudí promile ticha.
I kolik toho vyrostlo v nevědomí .
Líbí se mi ,když jsi v opilosti ..
Ted vím ,jak cítíš ,není to špatné,jen odlišné,ale nelze..poznat tě až ted .
Jsme na prahu našich milostných dveří .
Protože ti tak věřím.
Vyzní to lépe ,když na mne budeš ležet a tiše se smát naší lásce ,kdy uvidíš mou tvář nádherně čitelnou .
V tu chvíli mizim si ,protože v tu chvíli se to děje ..

Už jsme zase někde jinde ,dal ..patříš ke mne a ty Víš kde ..
Jen pár písmen,přitom stačí mi úsměv ,letím stále výš a zářím jak lampion ,proudíme si v krvi a to leká ,ale nezbarvíme se tmou ..
Vášen vládne ,nasledujme ji a neuvadne ..
Držme si ,co máme na dotek ,jsme to MY už žádné já a ty .
( utěšující hladící ruka ,i přesto jsme velkou hloubkou do které nevidíme , za závislostí ztrácíme se?) .
Vidím tě vedle sebe a nemám pochyby , ikdyž otazníky dělají v mé hlavě poryvy . Miluji Te! A nedělám tu povyky

( milovat, vědět ,být)

 

Nevědomost

10. března 2015 v 22:16
Dostávám zlost ,mou jedinou myšlenkou je otupělost .
Udělal jsi neco ,co považuji za absolutní tabu ,jak kdyby jsi mi mečem rozsekl hlavu- A mně se ty myšlenky vrací stále a nejde to zastavit ,nemůžu říct dost nejdou pokořit.
A mě přemáhá únava. Neustálý kolos dokola . Žiješ minulosti posedlý a já čekám ,kdy mi to žíly rozevře a krev vyteče.
Ptáš se mne ,ale já nemůžu ti dat odpověď ,stejně by jsi mě nepochopil ,vzal by jsi rukojeť .
Dohání me to stále ,kolik jich bylo nechci vědět ,vím ,ze bych skončila na zádech . Jsi můj první ,na poslední nádech ,nechci byt ta ,co tě rozdrtí jak havěť .
Myslela jsem si ,ze jsme jinde a měla z toho náběh,na život bez stád a hádek.
Asi jsem se mýlila a a dobíhá mě pochybná myšlenka ,tak chorobná !
Jestli je to opravdu tak ,jak má . My dva ,tvá žárlivost a já .


narics

8. února 2015 v 23:46
Udělala jsi něco,co bych snad nečekala.
A já si myslela,že nejsme jak oni .
Rozhořčene jsi praštil dlani do stolu a já ten zvuk slyšela odeznívat dlouho .
Odešel jsi , zatímco já jsem padala hloub .
Vrátil ses ,klekl sis a opakoval jsi moje jméno .
Prosil jsi mě ,at se na tebe pohlédnu .
Cítila jsem ,jak ti stékají slzy po tváři.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na tvou větu ' už nikdy mě neuvidíš brečet' .
Nedokázala jsem se na tebe podívat,mysl mě zabíjí.
'Miluju tě a nechci tě nikdy ztratit'
Opakoval jsi a já tě v duchu proklínala .
Zažil jsem to,za co ted musím platit.
ŽIJEŠ MINULOSTÍ .. JSI POSEDLÝ ..CHÁPEŠ TO?
Nenávídím to,kdykoliv na to pomyslím ..
Dohání mě to k šílenství .
A kolik jich bylo? Nechci to vědět
stop..točí se svět a s ním i já .
Jsem bezbraná.
Začal jsi s tím,jestli chci vše zahodit,co jsme zažili.
Za tu chvíli..nebylo toho málo, vždy pocituju husinu na kůži.
Slíbil jsi,že nebudeš pochybovat,že nebudeš postihnutý minulostí.
Nevěřím ti ..Podlehla jsem ti

A těch opilých večerů , kdy usnuli jsme v záplavu vášně
Říkali si,že nikdy neumřem .
 


skrz cakru

1. února 2015 v 22:56
Viděl umírání .

30.1

Procitnutí s tebou , pouto se prohlubuje.
Cítím to , chci být jen s tebou.
Táhne mě to a 30.1 leden byl cit otupen,zatimco duch svoboden !
Na vlne polapitelneho spadu,kterym jsem se nenechala pohltit
Presto vim,ze te neohranicitelne miluji .
Zlom okamziku .
navzdy.
prodluzovat nekonecno .








Zlomovy okamzik

14. ledna 2015 v 15:01
Sám se všemi
tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého
ale lidi nepřestávají
hledat
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.
není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.
nikdo nikoho nikdy
nenalezne.
městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní
nic jiného se
nenaplní.



4645f

5. ledna 2015 v 13:57
2012

O tobe ( patris k moji potrebe)

4. ledna 2015 v 17:38
Temnota stracha nejistota .
Čas a hodnota ,kdy najde se podstata ?
Jsi tu semnou,pritom sám horis sejmut jako dite,ktere rozhazuje sítě.
tak řekni, najdeš někdy sám sebe ?
Na ústech úsměv,v očích šak víc ,než spousta let samoty ,nebudeš mi vymlouvat,že jsi byl ztraceny,
vzpomínkama pohlceny ,neschopen plout dál ,sražen k zemi,víc něz polapen .
nejsi ten,který by prohrával ,vzdával se ,aniž by nebojoval .
Snaha být silný přesvědčí tě,tato myšlenka uchopí tě,oklame tě a opustí tě.
Náhla myšlenka napadla mě ,tak útlá,zmizet s tebou a nastavit ti ústa,utečem čas nečeká.
Hořím,shoříš semnou i ty?
Já musím ti psát,jinak neumím vyjádřit,co na srdci mám.

1.1.2015

3. ledna 2015 v 16:10

pani




láska-'síla rozvoje'
Probouzej víru.

pises (mi?)

3. října 2014 v 11:46
(PolemizacePolemizuju) JaAty/tyAja.. . Kdyz na tebe pomyslim..je mi bozsky nase tajemstvi jen touha jaa a ty .. . Chtic obrovska, kdyz ti dam rtyNArty. ztracim se vrealite ten pocit chci na vzdy. . ... nevim proc bych ho nemel chtit .. Kdyz ho chces taky .. . Nevim proc by jsme to měli zastavit .. Kdyz to Jaa a ty nechci .. . Rikam co vidim,.. kdyz jsem s tebou nedelam co nechci,.. nechcesTY.. .. Nechci se toho vzdat..chci at se stane .. Co se stat maa( To jen ja chci). Nechci se tomu branit, pripadal bych si jak tygr v kleci.. Vidim svetlo v temnote a toho se vzdat nechci .. . .. Lepsi zhoret nez vyhasnout..zkusit to a dostat lekci ... . ... Nechci se branit osudu .. Chci ti dat ruku a jit s tebou k veci .. . Nebojim se toho co se stane .. Chci vyzkouset ty veci .. . Nechci na to prestat myslet .. Ty nejsou (ty) kecy . . Pisu jak to citim .. Chci jit s tebou primocare k veci ..

ve lzi

20. září 2014 v 15:42
zkousim vybavit si nepredstavitelne
pak nastolo ticho,touha nikde, v zadnem prostoru a prece nastala. tiche sevreni, z nehoz nebylo uniku.
Poznam..situace je silena.
Uchopil moji dusi a zmackal ji do nicoty.
Prestala jsem existovat. byla jsem mrtva,nevyvratitelne mrtva. jak dlouho? v tomto stavu cas neexistuje.

Kam dál